Mons. Anton M. Otte čestným občanem Vidnavy

04.08.2015 14:17

Ze zcela zaplněného sálu vidnavské umělecké školy sídlící v místním zámku bylo v pátek 15. června 2015 možné usoudit, že se jedná o mimořádnou událost v životě této malé obce na Jesenicku, v těsné blízkosti polských hranic. Nebylo tomu ale vždy tak. Od doby, kdy Marie Terezie musela po prohrané válce velkou část Slezska odstoupit císaři Vilémovi, bylo za humny Vidnavy Prusko a po 1. světové válce pak Německo. Co ale bylo důvodem této veliké oslavy? Město Vidnava udělilo čestné občanství svému rodákovi, dlouholetému duchovnímu rádci organizace sudetoněmeckých katolíků Ackermann-Gemeinde a emeritnímu proboštovi Královské kolegiální kapituly na pražském Vyšehradě, mons. Antonu Ottemu.

Slavnostnímu aktu v sále umělecké školy však předcházelo položení květin u pamětní desky. Ona nenápadná pamětní deska na omšelé budově místní pošty připomíná dva zastřelené příslušníky finanční stráže, první oběti teroru v těchto česko-německých příhraničních končinách. Teroru, který byl vyvoláván skupinou Freikorps, jež 22. září 1938 (tedy ještě před Mnichovem) překročila hranice, obsadila část Vidnavska a donutila českou finanční stráž a další české úředníky opustit Vidnavu.

Po tomto krátkém pietním aktu zaplnili účastníci slavnostního shromáždění sál umělecké školy vidnavského zámku, kde slavnostní akt proběhl. Z čestných hostů byli představeni zástupce velvyslanectví Spolkové  republiky Norbert Axmann, biskup Ostravsko-opavský j. em. František Václav Lobkowicz, primátor města Neuburg na Dunaji, družebního města Vidnavy, Dr. Berhard Gmehling, z předsednictva spolku vysídlených z Vidnavy a Velké Kraše Helma Schoske a Gerhard Merz, zástupce Sdružení  Ackermann-Gemeinde Ing. Hans Korbel a jednatel AG z Mnichova Matthias Dörr.

 

 

Slavnostního aktu se ujal starosta města Vidnava Bc. Rostislav Kačora. Ve svém slavnostním projevu shrnul život Mons. Otteho. Připomněl, že jeho život nebyl rozhodně jednoduchý. Narodil se ve Vidnavě v roce 1939 v německé rodině. Jeho rodina sice byla uchráněna odsunu, nicméně život mezi novými osídlenci města pro ni nebyl jednoduchý. V roce 1957 Anton Otte maturoval na gymnáziu v Jeseníku. Jeho touze po studiu teologie ale nebylo vyhověno. V roce 1960 se pak rodina stěhuje do Německa, kde byl v roce 1967 Anton Otte vysvěcen na kněze. Pan starosta dále připomněl, že navzdory všem příkořím se Anton Otte nikdy neodvrátil od své původní vlasti.

Brzo po listopadu 1989 se vrací a jeho první cesta vede samozřejmě do jeho rodné Vidnavy, kde spolu s Prof. Rudolfem Grimmen pokládá základy budoucího partnerství Vidnavy a sousední Velké Kraše s Domovským svazem rodáků Vidnavy a Velké Kraše a jejich patronátním městem Neuburg na Dunaji. Smíření Němců a Čechů se stává jeho životním tématem. Tím více ještě po té, co se v roce 1991 stává vedoucím pražské kanceláře Ackermann-Gemeinde. Jeho neúnavná práce na poli smíření obou národů je také oceněna řadou vyznamenání. Mezi ty nejcennější bezesporu patří Řád T. G. Masaryka v roce 1996 a Spolkový Kříž se stuhou v roce 1997. Prozatím posledním vyznamenáním je Bavorský řád za zásluhy v roce 2013. Významného ocenění dosáhl i v církvi. Do loňského roku byl proboštem kolegiální kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě v Praze. Významnou stopu zanechal Anton Otte ve svém rodném regionu. Kromě jiného byl duší a motorem takových projektů jako Dům partnerství, kašna na náměstí, památníky na vidnavském hřbitově a neuburský kámen přátelství u zámecké zdi. Na něm je vytesáno motto: „Natoč svou tvář ke slunci, ať stíny padnou za tebe“. Dá se říci, všechny společné aktivity a snahy směřovaly k naplnění těchto slov. Svoje vystoupení ukončil starosta Bc. Kačora ujištěním, že životní příběh Mons. Otteho je všem příkladem i zdrojem inspirace a že se i nadále budou spolu setkávat při rozvíjení a prohlubování vzájemných přátelských vztahů.

 

Po slavnostním projevu starosty města Vidnavy bylo přikročeno k samotnému slavnostnímu aktu předání diplomu potvrzujícímu, že Mons. Anton Otte je čestným občanem města Vidnavy.

Následovaly pozdravné projevy čestných hostů. I v nich byly vyzdvihovány zásluhy Mons. Otteho o odbourávání bariér mezi Čechy a Němci, ale vždy zejména z pohledu toho, kdo pozdrav přednášel.

Ze zajímavosti možno uvést zmínku biskupa Mons. Lobkowicze o tom, jak krátce po jeho vysvěcení na biskupa za ním na pražské arcibiskupství přišel jakýsi nenápadný vousatý muž a líčil mu, že zastupuje v Praze Ackermann-Gemeinde. Když pak vyprávěl svůj životní příběh, zmínil se, že trávil několik let ve vězení. On, biskup, si pomyslil, co to je za floutka, který byl tak dlouho ve vězení. Až pak vyšlo najevo, že onen kněz, Anton Otte, byl sice ve vězení, ale jako vězeňský duchovní.

Zajímavě začal svůj pozdravný projev starosta Neuburgu Dr. Bernard Gmehling, a to vyprávěním příběhu a staviteli mostů. „Máš pěkné povolání“ říká malé dítě starému staviteli mostů. „Je to těžké stavět mosty?“ zeptalo se dítě. „Když se to člověk naučí, je to snadné. Je snadné stavět mosty z betonu a oceli. Stavět ty druhé je ale mnohem těžší“. „Které druhé mosty?“ ptá se dítě. Starý stavitel se zamyslil a řekl: „Chtěl bych stavět mosty od jednoho člověka k druhému – od lhostejnosti k porozumění – od nenávisti k lásce – od smutku k radosti – od temnoty ke světlu.“  Dítě plně nepochopilo, vidělo ale, že stařec je smutný. Chtělo ho potěšit, tak řeklo: „Daruji ti svůj most.“ A namalovalo nádhernou pestrobarevnou duhu. A právě takovým stavitelem je právě mons. Anton Otte. 

O díle Antona Otteho by se dalo mluvit hodiny, jak zmínil taky Dr. Gmehling. A tak snad jen ještě závěr pozdravu zástupkyně Domovského svazu Vidnava Velká Kraš, že latinsky se budovatel mostu nazývá PONTIFEX, a tak by k celé řadě oslavencových vyznamenání příslušelo ještě jmenování PONTIFEX  VIDNAVSKÝ a mělo se zvolat: „VIVAT PONTIFEX  ANTONIUS!“

Po pozdravných projevech, blahopřáních oslavenci a nutném fotografování byla také za Sdružení AG oslavenci předána kytice s přiloženým blahopřáním. Účastníci se odebrali na místní hřbitov, kde byl položen věnec k památníku obětem války. Zastavili se pak ještě u hrobu sedmnáctiletého mladíka, který zemřel v roce 1947 při manipulaci s nevybuchlou municí, již našel. Celý slavnostní akt tak byl orámován vlastně první a poslední obětí hrůzné války.

 

Ing. Hans Korbel, předsednictvo SAG