Rozhovor s P. Martinem Leitgöbem

14.07.2020

Konference SAG 2020, zleva: prof. Stefan Samerski, Helena Faberová, P. Martin Leitgöb

P. Martin Leitgöb je knězem a od roku 2012 administrátorem v Německé římskokatolické farnosti v Praze, v kostele sv. Jana Nepomuckého na Skalce. P. Leitgöb také v letech 2014-2019 působil jako duchovní rádce Sdružení Ackermann-Gemeinde. Na konci srpna se však přesune na nový sbor v Německu. Proto jsme se rozhodli s p. Leitgöbem vytvořit rozhovor, ve kterém hodnotí celý svůj pobyt v České republice.

SAG: Jak jste se vůbec dostal k tomu, že se z Vás stal farář v Praze?

Po 10 letech práce v rámci mého řádu ve Vídni, jsem měl pocit, že potřebuji změnu. A tak jsem po určitém přemýšlení narazil na Prahu. Vlastně jsem tu chtěl dělat něco docela jiného. Chtěl jsem u kostela svatého Kajetána oslovovat turisty a kolemjdoucí a nabízet jim možnost rozhovoru. K tomu mě také povzbuzovalo vedení mého řádu z Rakouska. Po chvíli vyšlo najevo, že německy mluvící katolický sbor hledá nového duchovního - a já byl požádán.

SAG: Musela to být velká změna oproti Vídni.

Už dříve - asi kolem mého vysvěcení na kněze - jsem poznal, že pokud se jako kněz chováte lidsky, tak se vám to v dobrém vrátí. To je hlavní zákon, který neplatí jen v duchovním životě, ale v jakékoliv oblasti lidské činnosti. A v podstatě platí všude bez ohledu na místo, kde se člověk zrovna nachází. V tomto ohledu nedošlo mezi jednotlivými pozicemi k tolika změnám. Ale v praktickém životě byly samozřejmě roz-díly mezi Vídní a Prahou. Ve Vídni jsem žil ve společenství mého řádu, zatímco zde v Praze jsem sám. To ve všedním životě představuje velký rozdíl. Ale jsem za tuto zkušenost velmi vděčný. Být sám sebou se všemi výzvami, například, že se musíte starat o sebe, ale také, že musíte udělat mnohem více pro svůj osobní duchovní život. V klášteře jste zapojeni do modlitebního života komunity, ale pokud je člověk sám, tak si musí tyto zvyky uchovávat silněji.


SAG: Jak se Vaše práce duchovního zde v Praze odlišuje od práce, kterou jste dělal dříve? Myslíte, že jste se osobně změnil?

Myslím, že v podstatě každý den v životě začíná nový proces učení. A tak jsem se i já v Praze naučil nové věci a mám nové zážitky. Nová pro mě byla především práce na sboru se všemi jejími dimenzemi, tedy i těmi správními. A mohu vám říci, že obecně nejsem administrativní typ (smích). V každém případě nová pro mě byla výuka náboženství na německé škole. Ta se konala obvykle zde v Praze ekumenicky, takže jsme s místní evangelickou farářkou vytvořili výukový tým. V této souvislosti bych chtěl zmínit ještě jednu věc, kterou jsem v Praze zažil úplně novou a jsem vděčný, že jsem se při ní mohl mnohé naučit. A to je ekumena. V Rakousku je totiž hlavně katolická církev, ve které člověk pracuje a prakticky se nesetká s jinou. Je tam totiž velmi málo evangelických církví a jen malé sbory. Ale tady v Praze jsem mohl poznat velmi plodnou ekumenu, která mě obohatila. A toho si velmi vážím.

SAG: Z Prahy budete pokračovat směrem do Německa, kde převezmete nový sbor. Jaké máte očekávání?

Těším se na novou výzvu, protože to pro mě bude opět něco nového. S každou novou výzvou pozná člověk zase o něco více sám sebe. Na to se asi těším nejvíce. Nový sbor bude o něco větší než v Praze a vím, že se jedná o velmi aktivní sbor. Kromě toho se těším, že jako venkovské dítě, které od 18 let žije ve městě, budu opět žít na venkově. Moc se mi líbí městský život a do jisté míry mi bude chybět. Ale na venkově je úplně něco jiného.


SAG: Jednou jste řekl, že chcete svou prací pomoci formovat aktivní církev.


Leitgöb: Aktivní církev znamená, aby co nejvíce lidí objevilo víru v aktivní podobě pro sebe a své životy. Aktivní církev znamená množství lidí, kteří do společenství přispívají svými různými schopnostmi, přičemž mají všichni společnou svou víru. To jsem také posledních 8 let zažíval v Praze. Já sám jsem dostal z duchovního života mnohem víc, než jsem mohl dát.

SAG: Ještě bych se rád zeptal na rozdíly v práci v Čechách, v pražské německé farnosti, v Rakousku a k Vaší budoucí práci v Německu. Přeci jen je Česká republika je známá tím, že je na rozdíl od Rakouska nebo Německa velmi sekularizovaná. Myslíte, že je v tom velký rozdíl?

Mám popravdě pochybnosti o této tezi, že je sekularizace v Čechách nějak rozdílná od té v Německu a Rakousku. Myslím, že i Rakousko s Německem jsou minimálně stejně tak sekularizované. Jen je to v některých krajinách sousedních zemí více schované. Jak to říct (přemýšlí). Existuje taková určitá kulturní religiozita, která se projevuje v každodenním životě. Ale je pouze kulturní. Když se totiž člověk podívá například na počty účastníků bohoslužeb o nedělích, tak ty čísla se moc od pražských neliší. A naopak. V Praze jsem zažil mnohem živější křesťanství a velmi živé sbory. Často dávám za příklad sbor u Nejsvětějšího srdce Páně v Praze, kde občas vypomáhám s bohoslužbami. A tam, v pondělí v 8 hodin ráno se setká na bohoslužbách 50 lidí. Musel bych opravdu hodně přemýšlet, abych si vzpomněl, ve kterém kostele ve Vídni se v pondělí ráno setká 50 lidí. A to nejen důchodci, ale i lidé, kteří jsou na cestě do své kanceláře. Proto mám pochybnosti o zásadním rozdílu v míře sekularizace v těchto zemích.

SAG: Jak jste se cítil jako Rakušan v Čechách? Měl jste třeba nějaké negativní zážitky?

Naštěstí moc ne, měl jsem vlastně téměř jen dobré zkušenosti. K tomu bych chtěl vyprávět o jednom symbolu. U vstupu na zahradu našeho kostela stojí staré sochy, mezi nimi také z kamene vytesaný velký český lev. Dřív byl na fasádě kostela, ale po obnovení a rekonstrukci se dnes nachází na zahradě. A protože už je docela starý, tak mu chybí tlama. Avšak teprve nedávno jsem si říkal: "To je ale symbolické pro moji zkušenost z Prahy! Ten český lev mě vlastně nikdy nepokousal." A ve vztazích mezi zeměmi je to stejné jako v duchovní péči - když se člověk snaží být otevřený, lidé k němu stejně tak otevření přicházejí. Na národnosti nezáleží.

SAG: Dlouho jste byl duchovním rádcem Sdružení Ackermann-Gemeinde. Jak jste se k tomu vlastně dostal?

Už vlastně ani nevím, ve kterém to přesně roce bylo. Tehdy byl jednatelem SAG Jan Heinzl, se kterým jsme společně pořádali autobusový zájezd pro SAG a naši katolickou farnost. Jeli jsme nejdřív do Želivi, a také na Vysočinu, kde byla vytištěna tzv. Bible Kralická. No a odpoledne, na zpáteční cestě se mě Jan Heinzl, společně s Helenou Faberovou zeptal, jestli si dokážu představit, abych se stal duchovním rádcem. Byl jsem z toho trochu překvapený, takže jsem jim ne-chtěl nic slibovat rovnou. Ale pak jsem o tom popřemýšlel a nabídku jsem přijal. Říkal jsem si, že jsme stejně beztak sousedé (smích). A vlastně se to vel-mi dobře doplňovalo. Navíc jsem se osobně mohl mnohé naučit od jiného typu česko-německého setkávání. Bylo to pro mě velké obohacení.

SAG: Jak vlastně vypadala Vaše práce duchovního rádce SAG?

Především musím říci, že byla velmi různorodá. Na jednu stranu jsem byl poradcem, když jsme organizovali při různých příležitostech bohoslužby. V tom případě jsem se snažil úzce spolupracovat s kanceláří SAG. Stejně tak jsem se snažil být pro lidi z kanceláře duchovní pomocí. To šlo velmi jednoduše. Prostě jsem čas od času s nimi šel na kafe a zeptal jsem se jich "jak se ti daří?". Tahle otázka je totiž nesmírně důležitá pro jaké-koliv mezilidské vztahy.

SAG: Máte nějaký tip nebo nápad, jak by se mohlo SAG v budoucnosti dále vyvíjet?

Ve srovnání s německou Ackermann-Gemeinde je české SAG relativně malé společenství - to ale neznamená nutně nevýhodu! Možná právě tato nepatrnost může být výhodou, když vede k přímému setkávání a životaschopnosti hlavních poslání Sdružení. V každém případě je důležité, aby byla všechna setkání lidem na očích. Doufám, že se to SAG bude do budoucna dařit!

Děkujeme P. Martinovi Leitgöbovi za rozhovor. Zároveň bychom mu chtěli poděkovat i za jeho služby pro německou katolickou farnost v Praze, a také za jeho činnost pro Sdružení Ackermann-Gemeinde, ať už z pozice duchovního rádce nebo partnera. Přejeme mu všechno dobré do dalšího života a mnoho Božího požehnání. Těšíme se na další shledávání!