Projekt Smíření

25.04.2017

Díky Smíření 2016 se vysídlení vrátili do svého rodiště

O víkendu 5. a 6. listopadu 2016 proběhl v kostele sv. Antonína na Praze 7 Koncert smíření, na který přijelo téměř devět desítek pamětníků poválečného vysídlení a jejich rodinných příslušníků - někteří z nich dokonce pocházeli přímo z Prahy 7. Koncert pro ně zorganizovalo několik mladých lidí spolu s organizacemi Sdružení Ackermann-Gemeinde a Antikomplex v rámci projektu Smíření 2016, který se dále skládal z diskuze v kině Bio Oko a výstavy Pod jednou střechou. Výstava představuje sedm německých a sedm českých rodin, které spojuje jeden dům - jedni v něm žili před válkou, druzí v něm žijí nyní. Do konce listopadu byla výstava k vidění v Národní technické knihovně v Praze, nyní putuje do Kytlice a během příštího roku ji budete moci navštívit mj. ve Slavonicích, Chomutově, Ústí nad Labem a dalších českých městech. Některé příběhy z výstavy zazněly i v pořadu Příběhy 20. století na Českém rozhlase Plus, který byl mediálním partnerem projektu.

Reakce pamětníků na celou akci byly veskrze pozitivní. "Do Prahy jsem přijel se svým vnukem a byli jsme nadšeni celou akcí. Bylo to krásné setkání, obzvlášť Koncert smíření s výbornými projevy starosty Prahy 7 Jana Čižinského a ministra kultury Daniela Hermana. Obzvláště se mě ale dotkla skladba Velké Putování mladé skladatelky Elišky Cílkové," říká jeden z pamětníků představených v rámci výstavy Pod jednou střechou, takřka devadesátiletý Erich Kraus z Drážďan.

Organizátoři uhradili pamětníkům ubytování a stravu, na tyto náklady jim přispělo i více než sto dárců ve veřejné sbírce. "Jsem ráda, že jsme mohli díky této sbírce pamětníkům ukázat, že už je v Česku mnoho lidí, kteří se tuto kapitolu našich dějin zajímají a kterým nejsou vztahy s našimi dřívějšími krajany lhostejné," říká jedna z iniciátorek projektu Vlaďka Vojtíšková.

Ministr Herman ve svém projevu k zaplněnému kostelu sv. Antonína řekl: "Letos je tomu právě 70 let, kdy bylo ukončeno masové vyhánění sudetských Němců z území tehdejšího Československa. Ony hrůzné činy byly budovány na fikci kolektivní viny na základě etnického původu. Jedině tak mohly být statisíce lidí zbaveny občanských a lidských práv, majetku, cti a v mnohých případech i života. Jsem ale přesvědčen, že dokud usilujeme pochopit, dokud pociťujeme stud a dokud také je komu adresovat slova prosby o odpuštění, dotud máme šanci alespoň z části uzdravovat rány minulosti a navazujeme na to, co upředlo vztahy mezi lidmi našich zemí. Tedy pojetí člověka jako bytosti, která byla stvořena k tomu, aby s druhými budovala vztahy vzájemné úcty a důvěry."

Holubice smíření

Nad hlavami přítomných se vznášela pozoruhodná plastika symbolizující smíření. Veliká, snad čtyřmetrová bílá holubice mladé sochařky Josefíny Jonášové zcela ovládla volný prostor lodi. Závany vzduchu pohybovaly holubicí, odnášející s sebou řadu kufrů a krabic. Vzpomínáme-li na odsun, pak vzpomínáme i na kufry, ve kterých si vyhnanci odnášeli svůj majetek. Holubice, biblický symbol Hospodinova míru, naznačuje, kterým směrem je možné se ke smíření dostat. Několik pootevřených kufrů vybízí k pootevření se Duchu, který naplňuje Zemi.

Běloskvoucí socha z lehkých materiálů, papíru a polystyrénu byla umístěna nad zorným polem přítomných. Bylo snadno možné ji v kostele přehlédnout. Takže už její samotné umístění dobře charakterizuje cestu ke smíření: děje se nenápadně. Každý k němu přichází svou vlastní cestou. Zdálo se mi, jako by tento povzbuzující objekt do svatoantonínského kostela - i pro své spojení s událostmi po konci druhé světové války - snad dokonce dlouhodobě patřil.

Josefína Jonášová je vynikající žačkou svého akademijního učitele Jaroslava Róny. Ten ve svých sochách i malbách vždy předkládá náměty k zamyšlení. Jeho díla nejsou pouhým popisem, vždy diváka vedou o krok dál. To se od něho naučila i paní Jonášová. Už za svou diplomovou práci v roce 2012 obdržela cenu rektora AVU. Tehdy představila pětimetrovou sochu Antikoncept, varující před důsledky hormonální antikoncepce mladých žen. Všechna díla, která jsem viděl na jejích webových stránkách, svědčí o mimořádném nadání, přemýšlivosti i poctivosti sochařského umění.

Pavel Kuneš (kráceno)

Výtvarná instalace je rovněž putovní a momentálně se nachází v Bazilice Panny Marie Pomocnice křesťanů ve Filipově. V průběhu příštího roku bude k vidění na dalších místech včetně kostela Sv. Jana Nepomuckého na Skalce v Praze.